Nakladatel Zdeněk Křenek
Zpět na stránku nakladatelství
Ke svému budoucímu poslání se Křenek zpočátku posouval jen po krůčcích: narodil se 2. května 1951 v Novém Jičíně, žil v Suchdole nad Odrou, do školy chodil v Krnově. V roce 1974 publikuje první verše, vzápětí zakotvuje v Praze, nejprve ještě jako projektant v Tesle Strašnice (1975-81), pak už v zaměstnáních, které tak či onak využívají možností tehdejšího kulturního provozu (metodik Kulturního domu hl. m. Prahy, pracovník Lidové konzervatoře, dramaturg Divadla hudby).V té době má už za sebou nejen účast v almanachu Oheň (1978) a první básnickou sbírku Tak blízko řeči (1981), ale i poému Berlioziana, provedenou v roce 1979 v Divadle hudby, překládá z poezie německé, polské i ruské, spolupracuje s rozhlasem, vydává další sbírku Labutě na refýži (1989), inspirovanou syrovým prostředím velkoměsta. „Mou jistotou / je Shakespearovo moře / na pobřeží Čech“, nadřazuje hned v jejím úvodu fantazii nad prózu všedního dne, zároveň však cítí, že „Je čas se rozhodnout / Panna nebo orel“.
Snad právě pro tuhle připravenost Křenka realita devadesátých let nezaskočila. Naopak: teprve teď jako by se v něm propojila básnická intuice s praktickými schopnostmi a zkušenostmi. V roce 1991 zakončuje studium produkce na pražské FAMU a hned v roce 1991 zakládá bibliofilské nakladatelství Aulos. Chce v něm pokračovat v práci započaté v předchozím desetiletí v Lyře Pragensis, jeho představa krásné knihy je však oproštěna od všeho antikvárního a staromilského. Duchem současné a živé texty mají v jeho pojetí dostat stejně současné a živé provedení výtvarné, grafické i řemeslné, a kniha se tak má stát uceleným literárně-výtvarným artefaktem.
Že se mu jeho záměr podařilo naplnit takřka beze zbytku, o tom není po více jak deseti letech existence nakladatelství žádných pochyb. Svědčí o tom ocenění Nejkrásnější kniha roku, které Aulos sbírá takřka nepřetržitě, uznání odborníků, trvalý zájem sběratelů i obdiv laiků. Křenkovi se takřka z ničeho a přitom s maximálními nároky na sebe i druhé podařilo ustavit měřítka moderní krásné knihy. Prodejna a výstavní síň Aulosu v Michalské ulici č. 21 se stala místem setkávání jejích tvůrců s jejími milovníky, v prostředí posvěceném Křenkovým kultivovaným vkusem a schopností spojovat druhé ke společnému dílu.
I tím naplnil Zdeněk Křenek osobní přání vyjádřené v závěru poslední sbírky: „Mám jedinou šanci / Setrvat v lásce / Jak v artéské studni / vynášet hlubinu / Nalačno / dělat světlo / do všech čtyř stran“. Své vlastní umělecké ambice transponoval do práce pro druhé, aniž by přitom ztratil to, co dělá člověka tvůrcem: cit a vědomí sounáležitosti se světem.
Jan Lukeš