Michalská ulice získala jméno podle kostela sv. Michala, jehož vznik lze datovat již do 2. poloviny 12. století. Původně se kolem středověkého kostela rozprostíral hřbitov, v 17. století jej získal řád servitů a obestavěl do dnešního stavu barokními klášterními budovami. Přitom zanikla část Michalské ulice, vedoucí při kostele přímo na Staroměstské náměstí.Michalská ulice je dnes velmi tichá, vede od Uhelného trhu a zdánlivě končí jako slepá u průchodu Richtrovým domem směrem k Malému náměstí. Její křivolaký půdorys však podnes naznačuje, že se nacházíme v jedné z nejstarších částí Starého města, v někdejší živé obchodní ulici v blízkosti hlavního tržiště, na níž po západní straně jako spojnice s dnešní Husovou ulicí navazovala Hlavsova ulička, na východní straně pak byla přes dvůr někdejšího kláštera servitů u sv. Michala spojena s Melantrichovou ulicí.O významu uličky dodnes vypovídá rozsáhlý městský plác U Zlatého melounu čp. 432, se zachovanými středověkými sklepy a klenutým gotickým přízemím, který v 19. století patřil Rudolfu Chotkovi a Jan Neruda tu navštěvoval „taneční hodiny“. V domě U Jelena čp. 440 bydlel a posléze i zemřel básník Karel Jaromír Erben. Středověký dům na nároží Michalské a Hlavsovy uličky, který se nazýval U Půlkola již v 15. století a později U Zlatého půlkola, je písemně zmiňován již v roce 1405. Ve středověku zaujímal rozsáhlejší parcelu, která byla později rozdělena mezi tři domy. Kolem poloviny 16. století byl renesanční dům přestavěn, ale z této předpokládané renesanční přestavby se mnoho nezachovalo. Po polovině 18. století došlo k další přestavbě, za níž vznikla současná pozdně barokní fasáda.Nárožní lichoběžníková parcela je s výjímkou malého dvora zastavěna dvoutraktovou nárožní budovou, jejíž prejzovou střechu prolamuje barokní štítový vikýř. Parter je novodobě upraven výkladci, ale jen z pravé strany je původní s kamenným ostěním. Z levé strany je osazen dřevěný rekonstruovaný portál s proskleným vyleptaným dekorem a zachovaným nápisem – „Lithografie“, vyleptaným ve skleněné výplni dveří. ento portál bohužel překrývá původní domovní znamení.Za dobu své existence se v domě U Zlatého půlkola vystřídalo mnoho významných i méně významných osobností z řad vlastníků i nájemníků. Od roku 1994 zde sídlí nakladatelství a knihkupectví Aulos. Interiér se nalézá v jediné místnosti 3 x 6,4 x 4 m s valenou klenbou a lunetami. Veškerá koncepce interiéru architekta Pavla Kolíbala je zcela odlišná od současných přístupů a snaží se o maximální zachování stávajících materiálů a prvků a vychází z pochopení podstaty historického prostoru. Zásluhou architekta byla zachována původní malba z 19. století, která se objevila po odstranění vrstev přemalby, a dále byla ponechána stávající podlaha sestavená z původních keramických dlaždic a prken. Dřevěná ostění jsou barevně přizpůsobena celku. Vzhledem k malému prostoru je vnitřní mobiliář maximálně omezen na nejnutnější nábytek pro nakladatele, a dotváří tak výsledný účelný přístup bez zbytečných soudobých efektů. Citlivá rekonstrukce je zásluhou majitele nakladatelství, který v úctě k prostoru neváhal přizvat odborníky z řad architektů a restaurátorů, a ponechal tak možnost setkat se s pamětí města a udržet v tomto místě i nadále genia loci.
Růžena Baťková
